Když jsem přemýšlel, jak dále rozšířit modelářskou část svých stránek, řekl jsem si, i na základě ohlasu na první část stránek, že nejlepší bude napsat něco o elektroletu, tedy letadlech poháněných elektrickým motorem, konkrétně o ,,malých`` modelech poháněných motory řady 400. Po nějakém čase jsem tuto stránku ,,zobecnil`` i pro některé jiné malé modely poháněné elektromotorem.
Nejdříve k samotným motorům. Jde o elektromotory napájené napětím 4,8 V, 6 V, 7,2 V, případně i vyšším, značení motorů vychází z délky jejich těla (cca. 28 mm u řady 280/300, 38 mm u řady 380/400). Výrobci těchto motorů jsou nejčastěji firmy Graupner (Speed), Mega (MIG) nebo Mabuchi. Při stavbě modelů poháněných těmito motory se využívá příznivého odběru proudu a účinnosti pohonné jednotky. Při použití převodovky (reduktor s poměrem až 1:6) pak účinnost tohoto pohonu dále příjemně roste, čehož se využívá při vytrvalostním létání. Specialisté pak dosahují při dobrém počasí i několikahodinových letů. K dostání jsou i výkonnější verze těchto motorů, s nimiž dostaneme živější model, ovšem samozřejmě na úkor délky motorového chodu.
Samotné modely jsou pak většinou charakterizovány stavbou nenáročnou jak finančně, tak nenáročností na technickou vyspělost modeláře. Také vzhledem k menším rozměrům nebývají náročné na letovou plochu. Existuje několik základních koncepcí takového modelu - buď postavený ve stylu větroň, resp. poháněné RC házedlo, anebo divácky atraktivnější makety či polomakety stavěné na způsob většího CO2 nebo gumou poháněného motorového modelu. V obou případech bývá stavba poměrně jednoduchá. Další variantou jsou rychlostní modely s rozpětím asi 600 - 800 mm. Ty jsou určeny jen zkušeným modelářům, často jsou vyrobeny z kompozitových materiálů a umožňují často i akrobatické létání. Letové časy na jedno nabití akumulátoru se v této kategorii pohybují mezi 4 - 10 minutami u klasických "motoráků", u větroňovité koncepce bývají něco přes 20 minut, některé modely však létají běžně i kolem 50 minut. Hodnota takového letu je především v tom, že jde o modely nenáročné na pilotáž a klidně se nechají vytrimovat na kroužení, a létají v podstatě jako volné. Modelář - pilot pak může odložit vysílač a svůj výtvor sledovat jako volný model, samozřejmě vzhledem k RC řízení bez obav o ulétnutí. Při opuštění stoupavého proudu pak s využitím největší přednosti - elektromotoru lze najít jiný. Je to skvělý způsob na relaxaci.
Co se vlastního modelu týče, doporučuji Vám zakoupit buď stavebnici, dnes je jich na trhu spousta, anebo si jako levnější alternativu sehnat nějaký plánek, v modelářských časopisech jich dnes také vychází dost. U stavebnic je podle mě nevýhoda v tom, že se už stává problémem sehnat klasickou stavebnici tzv. v rozsypu. Nejčastěji se totiž objevují verze RTF (Ready To Fly - připraven k letu) nebo ARF (Almost Ready to Fly - takřka připraven k letu). Oba způsoby znamenají, že model je již postaven, u RTF je i potažený, takže zbývá už jen instalovat motor a RC aparaturu a můžeme vyrazit na letiště. Občas se objevují i jinak více či méně dohotovené verze předpracování. Příprava takového modelu k letu trvá tak 2 hodiny (RTF) až den. Celkově na tomto přístupu firem k zákazníkům není nic divného, času má dnes každý málo, nicméně se zcela vytrácí to nejúžasnější na celé modelařině, a to, že každý může do modelu vložit kus své vlastní tvořivosti a stvořit stroj ku obrazu svému (totiž většinou... :-).
Nevím, zda se tu mám pokoušet o vysvětlování stavby takových modelů, v časopisech bývá většinou u vhodných plánků také vhodný popis stavby.
K obecné modelařině
Na létací stránku
Máte nějaké dotazy?
Napište mi.
HOME